logotyp

Kam v okolí

Vysoký kámen

Přírodní památka Vysoký kámen se rozprostírá na skalnatém hřbetě nad obcí Kostelní v Přírodním

Přírodní památka Vysoký kámen se rozprostírá na skalnatém hřbetě nad obcí Kostelní v Přírodním parku Leopoldovy Hamry. Jedná se o impozantní křemencové skály, tyčící se nad okolními lesy při státní hranicí s Německem v nadmořské výšce 773 m. n. m.

Na vrcholu Vysokého kamene je upravená vyhlídka s lávkou přes průrvu a žebříkem, která poskytuje nádherný výhled do okolí. Spatřit zde můžeme Slavkovský les, Český les s vrchem Dyleň, na jihozápadě pohoří Smrčiny a na severu Krušné hory s nejvyšším vrcholem Klínovec.

V okolí skalisek uvidíte některé z typických druhů keříků, tvořících suťová rostlinná společenstva – vřes, brusnici borůvku a brusinku a na skalách množství druhů mechů a lišejníků. Hnízdí zde holub hřivnáč, okolí je domovem také lišky obecné, kuny lesní nebo tchoře tmavého.

O Vysokém kameni se dodnes vypráví řada pověstí. Před staletími tu prý stával velký a pevný hrad, jehož krutý a nelítostný majitel zužoval své poddané. Jednou vstoupil do hradní brány starý, potulný zpěvák, aby panstvo pobavil. Rytíř na něj však poslal psy. Zraněný a ponížený pěvec pak toto nehostinné místo proklel a přivolal tím na zlého pána a jeho hrad zkazu. Země se otřásla a sídlo se propadlo do hlubin. Rytíř ani po smrti nenašel pokoje. Za temných nocí se prý z nitra skály ozývá hřmot, výskání a ržání koní. Zůstali zde jen vysoké skalní sloupy dodnes připomínající skalní věže.

Pokud na Vysoký kámen vyrazíte pěšky, dovede vás tam červená turistická stezka z Lubů nebo Kraslic. Autem se nejblíž dostanete do obce Kámen (zemědělská usedlost). Odsud je to asi 15-20 minut pěšky.

Rotavské varhany

Rotavské varhany

Rotavské varhany, někdejší stěna kamenolomu, která skutečně připomíná hudební nástroj je zároveň chráněná přírodní památkou a symbolem města Rotava.

Varhany jsou součástí třetihorního vulkanického pásma, které protíná severozápadní Čechy od severního Bavorska do Polska. Ačkoliv v této zóně najdeme desítky příkladů sloupcovité odlučnosti čediče, zvláště v oblasti Doupovských hor a Českého středohoří, jenom málokterý je tak krásný a zasazený do malebné přírody jako právě Rotavské varhany.

Mohutná odkrytá stěna se skládá z dvanácti metrů vysokých, vějířovitě rozložených hranolů, které skutečně připomínají varhanní píšťaly. Skalní stěna byla v minulosti odkryta kamenolomem. Čedičové sloupce vznikly v důsledku chladnutí lávy. Poměrně prudké ochlazení vyvolalo v tuhnoucím lávovém proudu vnitřní pnutí a smršťování. Proto jsou sloupce uspořádány ve směru největšího teplotního spádu, tedy k ploše tuhnutí, v případě tohoto povrchového výlevu kolmo k povrchu terénu v době erupce.

K místu vás dovede okružní naučná stezka, která začíná a končí před budovou Městského úřadu v Rotavě. Je dlouhá 6 km a vede většinou po pohodlných cestách, jen v okolí varhan překonává svažitý a místy skalnatý terén.

Bývalý důl a zajatecký tábor Sauersack (Rolava)

Bývalý důl a zajatecký tábor Sauersack (Rolava)

Přibližně 1,5 km od Přebuzi leží zaniklá obec Rolava. Díky nerostnému bohatství se zde ještě dávno před založením obce v 17. století rýžovala cínová ruda. Zánik obce je spojen s vysídlením německého obyvatelstva po II. světové válce a připojením k hraničnímu pásmu.

Během II. světové války byl na Rolavě vybudován německou těžební společností Zinnbergbau Sudetenland závod na těžbu a úpravu cínových rud. Ruda byla důležitou součástí pro výrobu válečného materiálu. Areál měl tři sektory, průmyslovou část se správní budovou, těžní jámou a gravitační úpravnou, civilní obytný sektor a nakonec přísně střežený sektor zajateckého tábora. V dolech a povrchových provozech bylo nasazeno v různých obdobích II. světové války 300 až 450 zajatců z Francie a Sovětského svazu, dále kolem 200 totálně nasazených Poláků, Ukrajinců, Řeků, Italů, Holanďanů, Čechů, přinucených německých horníků a zavlečených etnických Němců z Bukoviny. Těžba a úprava cínové rudy probíhala až do května 1945.

Z rolavského areálu jsou dnes patrné především pětipatrové budovy zpracovatelského závodu, respektive úpravny, násypky, ve kterých stále zůstává nezpracovaná ruda, a zahušťovací nádrž.

Celý komplex měl rozlohu přibližně 250 × 200 metrů, většina budov se dochovala pouze jako obrysy nebo betonové základy budov v hustém porostu. Na přelomu 60. a 70. let bylo z důvodu bezpečnosti strženo několik budov a zasypány zbytky jedné z šachet. K vidění ale stále jsou cihlové, betonové nebo železobetonové pozůstatky konstrukcí.

Skalní město u Stříbrné

Skalní město u Stříbrné

Oblast skalního města naleznete, pokud odbočíte vpravo ze silnice Stříbrná – Přebuz do Rájeckého údolí (údolí Nancy) po zelené turistické značce směrem na Špičák. V romanticky sevřeném údolí, kudy protéká Rájecký potok, se podél cesty vypíná na zalesněných stráních řada bizarních žulových kamenů a skalisek s pozoruhodnými jmény (Kočičí skála, Kohoutí stopa, Beduín, Soví hrad). Na vrcholky věží, jejichž výška se pohybuje od 3 do 18 metrů, vedou horolezecké cesty.

Ve svahu před odbočkou k bývalé myslivně se nacházejí dva balvany s vytesanými podobiznami Beethovena a Schillera. Jsou dílem lidových umělců Hanse a Rudolfa Lansmannových ze Stříbrné, kteří tyto reliéfy vytvořili v letech 1924 až 1925.

Rozhledna Cibulka

Rozhledna Cibulka

Rozhledna se nachází na Šibeničním vrchu u obce Oloví, přibližně v poloviční vzdálenosti mezi obcemi Oloví a Krajková v nadmořské výšce 655 m n. m. Ocelová rozhledna vysoká 30 metrů, jejíž kupole připomíná tvarem cibuli, nabízí návštěvníkům panoramatické výhledy do okolí. Vstup na rozhlednu je zdarma a je volně přístupná po celý rok.

Z rozhledny je výhled všemi směry. Severním směrem je vidět město Oloví a hřebeny Krušných hor, východním směrem Boučský vrch (kóta 667 m n. m.), který je od rozhledny vzdálen asi 1,5 km a kde stála původní rozhledna. Jihovýchodním až jižním směrem je vidět Sokolovská pánev a město Sokolov, v pozadí kopce Slavkovského lesa, západním směrem nejzápadnější část Krušných hor a Smrčiny se Zelenou horou.

Nejkratší trasa k rozhledně je strmou neznačenou cestou od místa na silnici mezi Olovím a Krajkovou (přibližně v polovině). Její délka je asi 800 m s převýšením asi 130m.

Další trasa je z Oloví od kostela sv. Archanděla Michaela. Jedná se o turisticky značenou trasu, část po modré, dále po žluté. Trasa po modré kopíruje naučnou stezku. Délka trasy je asi 2,3 km.

Nejpohodlnější trasa je od silnice z Krajkové do Studence, když se na silnici odbočí vpravo na neznačenou polní cestu, která vzápětí přechází v lesní cestu a pokračuje na hlavní vrchol Šibeničního vrchu. Jde se okolo kapličky na Šibeničním vrchu a památných stromů „buků u černé kapličky“ až k rozhledně. Celá trasa jde téměř po rovině. Délka trasy asi 2,2 km.

Olověný vrch (Bleiberg)

Olověný vrch (Bleiberg)

Olověný vrch (něm. Bleiberg), 802 metrů nad mořem, je hora v okrese Sokolov v Krušných horách. Leží východně od obce Bublava. Pod vrcholem je lyžařský areál s několika vleky a sjezdovými tratěmi různé obtížnosti. Jméno vrchu odkazuje na výskyt olova v okolí.

Na vrcholu je dřevěná chata s 16 m vysokou, osmibokou rozhlednou. Projekt pro stavbu chaty pochází z pera karlovarského architekta Karla Ernstbergera. Stavba začala v roce 1933 pod vedením stavitele Rolze z Rotavy a ještě týž rok byla dokončena, konečná podoba stavby však byla oproti původnímu plánu zjednodušena kvůli hospodářské krizi. Ve výšce 13,5 m se nachází vyhlídková plošina, ale výhled z rozhledny je dnes značně omezen kvůli vzrostlým stromům.

Pivovar Krušnohor

Pivovar Krušnohor

Skalním pivařům v Kraslicích se v roce 2015 splnil jejich velký sen. V okrajové části města, konkrétně v Tisové, začal na místě bývalé samoobsluhy fungovat rodinný pivovar, jehož originální název Krušnohor prozrazuje, jaké vlastnosti lze od nového chmelového nápoje očekávat a pro koho je určený. Pochutnají si na něm praví horalové, pivní fajnšmekři a pak každý, kdo má rád pivo s pořádným řízem.

Krušnohor vsází zejména na výrobu piv s výraznější hořkostí a vaří řadu pivních druhů, které můžete ochutnat přímo na místě v pivovarské prodejně. Zúčastňuje se pivních a pivovarských akcí, na kterých získal už řadu ocenění. Pivo dodává do restaurací, pivních barů a pivoték po celé republice.

Produkci Krušnohoru od začátku tvoří jak klasické české ležáky, které se zde vaří tradiční dekokční technologií, kvasí na otevřených spilkách a dozrávají dlouhé týdny v ležáckém sklepě, tak zárověň i svrchně kvašené weizeny a široká nabídka piv typu ale rozličných chutí a stupňovitostí.

Špičák

Špičák

Špičák (991 m n. m.) je vrchol v západním Krušnohoří v Karlovarském kraji, v okrese Sokolov přibližně 3,7 km západně od Přebuzi. Špičák je nejvyšší horou okresu Sokolov. Na vrcholu se nacházejí vypreparované žulové skalky, těsně pod vrcholem na severní straně je dřevěný altánek. Nachází se zde také dvoujazyčná vrcholová knížka. Vyhlídka je z části zastíněna vzrostlým porostem. Z vrcholu je výhled západním až severním směrem přes Rájecké údolí na hřebeny Krušných hor, které tvoří českoněmeckou hranici, směrem na západ je vidět rozhledna na Olověném vrchu.

Jsou dvě varianty jak se dostat turisticky na vrchol Špičáku:

1) Nejkratší cesta vede po zelené turistické značce, která na silnici za Přebuzí směrem na Rolavu odbočuje vlevo, podél přírodní památky Přebuzské vřesoviště. Mírně zvlněným terénem se pokračuje až k odbočce pod vrcholem. Krátký strmý výstup končí na vrcholu. Tato trasa až na krátký výstup na vrchol je nenáročná, protože začíná v nadmořské výšce přibližně 900 m a končí vrcholem 991 m n. m.

2) Delší a náročnější cesta vede ze Stříbrné resp. Rájeckého údolí. Od rozcestí Stříbrná – Nancy se stoupá zalesněným údolím k rozcestí červené a zelené turistické trasy. Zelená značka vede kolem vrchu Šišák, pořád strmě až k odbočce pod vrcholem. Odtud je to na vrchol přibližně 250 m. Celkové převýšení oproti kratší trase z Přebuzi je výrazně vyšší, asi 350 m.

Loupežnická stezka

Loupežnická stezka

Loupežnická stezka pod zříceninou hradu Hausberg je nově vybudovaná stezka v městských sadech, jejíž vznik je spojen s pověstí o místních loupežnících. Ti ve zdejších lesích u hradu Hausberg žili a přepadávali kupce. Hrad byl v roce 1412 dobyt a vypálen královským vojskem.

Stezka je dlouhá třináct kilometrů a vede převážně lesním porostem. Je vhodná pro pěší, cyklisty i malé děti. Je rozdělena do tří úseků, které jsou tematicky zaměřeny, a přibližují návštěvníkům loupežnický život.

Najdeme zde stezku poznání, stezku zdatnosti a stezku, která vede po hřebeni na zříceninu hradu Hausberg. Zde si mohou návštěvníci užít nádherné výhledy do okolí. Milovníci adrenalinu jistě ocení lezení na zajištěných cestách, které jsou vybaveny jistícím ocelovým lanem, tzv. ferratách (nutno mít vybavení).

Na stezce jsou umístěny interaktivní tabule, herní prvky, altánky, studánky i posezení. Na své si zde přijdou hlavně děti. Loupežnickou atmosféru dokreslují dřevěné sochy od Pavla Cupáka.
Návštěvníci mohou procházku po stezce započít u evangelického kostela v městských sadech, u bývalého penzionu Ming nebo u tisovského hřbitova.

Vyhlídková stezka po Zámeckém vrchu

Vyhlídková stezka po Zámeckém vrchu

V Městských sadech se od roku 2009 nachází Vyhlídková stezka po Zámeckém vrchu. Tato stezka vznikla za podpory Městských lesů a Spolku přátel města Kraslice. Stezka je dlouhá 4 km a vede od evangelického kostela až na rozcestí Tisovského hřbitova. Na stezce se nachází 21 dřevěných laviček, 2 altány a 5 zrekonstruovaných studánek. Na zábradlí pod lékárnou U kostela se nachází také mapka označená čísly, kde se jaká památka nachází. Do Městských sadů se dostanete, když u Městského úřadu vystoupáte zámecké schody a hned doprava do dalších schodů a stojíte před evangelickým kostelem, kde začíná vyhlídková stezka.

Číslo 1 – Evangelický kostel. Základní kámen byl položen v roce 1911 na počest jubilea císaře Františka Josefa I.
Plány kostela a fary nakreslil berlínský architekt Bartning. V roce 1912 obdržel kostel tří staré klingenthalské zvony z let 1655 a 1725. První byl přetaven 1839, druhý v roce 1861 a třetí pocházel z roku 1883. Vysvěcení kostela bylo slavnostně provedeno za velké účasti lidí v roce 1912.Věž zvonice je vysoká 25 metrů. Čelní stěnu původně zdobily malby kraslického rodáka, malíře Franze Grusse.

U kostela se nachází pomník Gabelsbergera, který, byl slavnostně odhalen roku 1934. Xaver Gabelsberger byl tvůrce německého těsnopisu. Za socialistické éry se sady jmenovaly Fučíkovy sady a na pomníku se nacházela bysta Juliuse Fučíka. Podle mapky se vydáme po červené a zelené turistické značce.

Projdeme okolo čísla 2 – Preisův pomník. Karel Preis (1850 – 1907) byl zasloužilý kraslický učitel a od roku 1887 byl předsedou Pečovatelského a okrašlovacího spolku.
Půjdeme dále po červené a zelené turistické značce a projdeme kolem čísla 3 – Lesní zbožnost, krasličtí věřící se zasloužili o zbudování duchovního zátiší, jakési lesní kaple, kterému se dostalo pojmenování Waldandacht – lesní zbožnost. Jako oltář, obklopený terasami, tyčil se zde dřevěný kříž se sochou Krista, obestavěný cihlovým obloukem. Nechyběly zde ani lavičky k odpočinku. Sochu Krista pro toto zátiší zhotovil majitel továrny na výšivky Josef Zettl, který se ve svém volném čase zabýval řezbářstvím. Vysvěcení provedl tehdejší děkan P. Andreas Hauser. Byla vysvěcena za velké účasti obyvatelstva roku 1937 a sloužila ke klidnému rozjímání.
Půjdeme dále po červené a zelené turistické značce a dojdeme k číslu 4 – Schillerův pomník. Pomník postavil kraslický osvětový spolek.

U pomníku se cesta rozděluje směrem do prudkého kopce po červené turistické značce.
My se ale vydáme po zelené turistické značce, která vede rovně, projdeme okolo 2 studánek číslo 8 – Pramen Karla IV. Pojmenována podle Karla IV., který Kraslice roku 1370 povýšil na město. Číslo 9 – Holečkův pramen. Pojmenován podle Miroslava Holečka, který byl známý kraslický učitel, založil v roce 1951 kraslické hudební jaro a podílel se po roce 1945 na kulturním životě Kraslic.

Budeme pokračovat dále po zelené turistické značce. Po chvíli se zase napojuje červená turistická značka. My půjdeme stále rovně, až dojdeme k číslu 11 – Vedralův altán. Byl pojmenován po známém kraslickém malíři Karlu Vedralovi, který byl členem Spolku přátel města Kraslic a který zde vytvořil mnoho svých obrazů. U altánu sejdeme z kopce k tisovskému rozcestí a k tisovskému hřbitovu, kde se nachází druhá mapa a popis stezky. Z tohoto rozcestí můžeme jít zpět do Kraslic, do Tisové, do Stříbrné a na Bublavu.

My se vrátíme kolem Vedralova altánu po červené a zelené turistické značce až k rozcestí, kde se značky rozdělují.
Vydáme se do kopce po červené turistické značce a půjdeme kolem čísla 10 – Hudební pramen. Byl pojmenován na počest všem hudebníkům, kteří proslavili hudbou Kraslice doma i ve světě.

Pak jdeme dále po červené turistické značce až přijdeme k číslu 6 – Hradiště. Nachází se na vrcholu Zámeckého vrchu. Jde o zbytky hradu z 13. století. Jsou zde patrné zbytky zdiva, kruhové bašty, příkopu a do skály je vytesána 3 metry hluboká sluj. Od 17.století hrad již nebyl obýván a jeho zdivo bylo rozebráno pro stavební účely ve městě.
Odtud půjdeme dále po červené turistické značce a dojdeme k číslu 5 – Dotzauerův altán. V roce 2009 byl zbudován dřevěný vyhlídkový altán na místě vichřicí zničeného železného glorietu z roku 1868. Od altánu dojdeme k rozcestí, které má stále červené turistické značky, dolů z kopce se dostaneme do Kraslic, vyjdeme u penzionu Ming na křižovatce.
Když sejdeme na cestu, kde vede modrá turistická značka směrem na tisovský hřbitov a půjdeme tím směrem, u jedné odbočky vejdeme do lesa do prudkého kopce a asi po 100 metrech po levé straně v lese narazíme na číslo 7 -Eleonořin pramen. Okrašlovací spolek ho pojmenoval na počest Dotzauerovy manželky Eleonory. Tento pramen se těžko hledá, je zapadlý v lese. Je u něho i kámen s nápisem Eleonor quelle.
Budeme pokračovat na tisovské rozcestí a po cestě je poslední z památek této stezky a to číslo 12 – Pramen horníků. Horníci si zde nabírali vodu při své cestě za svou těžkou prací v rudných dolech. Můžeme se vrátit zpět do Kraslic a nebo na tisovské rozcestí a dále po modré turistické značce až na rozhlednu Bleiberg (Olověný vrch) na Bublavě. Stezka je krásnou procházkou po Zámeckém vrchu. Po cestách jsou dřevěné lavičky k odpočinku, prameny k osvěžení, v létě se zde dají sbírat houby a maliny a u vykácených pasek je krásná vyhlídka na Stříbrnou a protější kopce (po červené a zelené turistické značce). Po modré turistické značce je výhled na Zelenou horu a do Klingenthalu.

Rezervace

+420 775 215 189

Po - Pá: 8:00 – 20:00
So - Ne: 8:00 – 15:00

objednavky@chatastribrnypotok.eu

Chata Stříbrný Potok
Stříbrná č.ev.177
Kraslice

GPS: 50.350636N, 12.520289E






FACEBOOK
 https://www.facebook.com/Je7boza
DE
DE

Created by © 2022 - 2023 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign