Speciality

Raclette je jídlo pocházející z částí Švýcarska. Kulatý sýr raclette se zahřívá buď před ohněm, nebo pomocí speciálního stroje, poté seškrábe na talíře strávníků. Tavení se tradičně děje před otevřeným ohněm a velký kus sýra směřuje k horku. Jeden pak pravidelně škrábe stranu tavení. Některé restaurace, které servírují raclette, používají k nahrazení otevřeného ohně tepelnou lampu, přičemž sýr se pod lampu umístí podle objednávky zákazníka a roztavený sýr seškrábe, jako v tradiční metodě. Tavený sýr je doprovázen malými pevnými bramborami, cornichons – nakládanou cibulkou a s bílým vínem z vinice Valais (víno Fendant z hroznů Chasselas). Při stolování raclette je kladen důraz na uvolněné a společenské stravování a pití, jídlo často trvá několik hodin. Sýr Raclette pochází z Valais ve Švýcarsku.

Vinařství ve Visperterminen má velmi dlouhou tradici. Na základě archeologických nálezů bylo prokázáno, že již Keltové byli činní ve vinařství ve Visperterminen. Další náznak o keltském původu je fakt, že staré víno ve Wallis pochází z oblasti dnešní Francie. Vznik St. Jodern sklepů byl dán změnou životních podmínek obyvatelstva, které daly vínu jiný význam. Víno bylo stálým společníkem v práci a na ústupu jiným nápojům. Spotřeba vína se snížila. Koncem 70.let přišel velký zisk z vinné sklizně. Na základě této události, bylo rozhodnuto zřídit v roce 1979 vinařství ve Visperterminen. Po dobu 30 let jsou v St. Jodern Kellerei Visperterminen vinifikovány vína z nejvýše položené vinice v Evropě. Dnes patří vína ze sklepů St. Jodern Visperterminen mezi špičková vína v Evropě.

Kořeny tradice martinské husy lze dohledat v Německu, kde již za vlády císaře Karla vel. byl den sv. Martina podzimním termínem k odvádění úroků (též „bílé vykrmené husy”) a robotních dávek vrchnosti. Na Moravě je doložena v roce 1552 koupě jednoho dvora, který byl na sv. Martina jisté vrchnosti povinován odvodem kopy grošů a „bílou husou s červenýma očima“ (tzn. dobře vykrmenou). Odvádění hus se někdy odehrávalo za mimořádných ceremonií, odevzdávala se každoročně husa na zámky a odvezena byla na vyzdobeném voze, taženém čtyřmi bělouši. K pojídání husy se tradují dvě legendy ze života sv. Martina. Jedna praví, že svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, se z vrozené skromnosti před takovou poctou ukryl do husince. Husy svým kejháním Martinovu skrýš prozradily, což byl pádný důvod, aby skončily na pekáči. Druhá pro změnu uvádí, že husy svým hlučným kejháním rušily Martina u jeho kázání a tak si svůj trest odpykávají na svatomartinské tabuli. Zvyk konzumovat husí pečeně na sv. Martina lze vysledovat u starých kalendářů např. z roku 1535 cechu řeznického z Kroměříže, který upravoval prodej hus od sv. Václava až po týden po sv. Martinu, z roku 1610 ze Znojma či Napajedel.

Mischabel je mohutná horská skupina ve Švýcarsku, ve Walliských Alpách. Leží mezi údolími Mattertal na západě a Saastal na východě a je po masivu Mont Blancu a skupině Monte Rosa třetím nejvyšším horským masivem v Alpách. Nachází se v něm 10 čtyřtisícovek a řada dalších vrcholů, které patří k vysokým třítisícovkám. Hlavní vrchol skupiny Dom, je nejvyšším čistě švýcarským vrcholem, který celou svojí základnou leží v hranicích kantonu Wallis.